Jindřich (armiger)

 

Není zcela jisté, kdy a komu se Jindřich narodil, ale jeho rodiče ho opustili během kruté zimy roku 1287. Těžko říci, co je dohnalo k takovému činu, každopádně se postarali, aby malý Jindřich nezmrzl, neboť byl nalezen uprostřed koňské mrvy ve stáji javornické tvrze.

Tam, kde ho nalezli, také vyrůstal. Aby měl kde složit hlavu a co do úst vložit, musel zastávat práce, do kterých se nechtělo ani těm nejposlednějším sluhům javornických pánů. Přesto si však svou pracovitostí získal jejich pozornost, a postupem času získával stále více důvěry a byly mu svěřovány i důležitější úkoly.

Na prahu dospělosti byl již z Jindřicha chlap jak hora, který se stal jedním z nejsilnějších pohůnků na Javornici. V krčmách po širokém okolí koluje příběh, který Jindřicha proslavil a zvedl mu reputaci v očích jeho pána. Vypráví se, že když se nejsilnější z tažných volů nastydl a nemohla tak být zorána pole, tak Jindřich dokázal celý týden zastávat jeho práci.

Protloukal se životem a žil přítomností, až do doby než se na Javornici vrátil pan Oblan z Javornice, nový pán celé vsi. Ten si všiml Jindřichovy síly a pracovitosti a jelikož potřeboval statné bojovníky, nebylo nic jednoduššího než přijmout Jindřicha mezi ně. Vzhledem k jeho síle, ho Oblan již v počátcích jeho služby, zařadil mezi své jízdné a vybavil jej starou brní svého otce, neb Oblan měl již novou.

Jindřich se příležitosti opustit život nuzného sluhy chopil všemi deseti. Každý den poctivě cvičil boj, až se z něj stal velmi průměrný bojovník, což jej plně naplňovalo.