Družina

Družina drobného šlechtice v první třetině 14. století měla různorodé složení a úkoly. V jejím čele stál pán, který byl nejlépe vyzbrojen a vystrojen. V ideálním případě byl oděn do kroužkové košile s dlouhým rukávem, měl kroužkovou ochranu rukou i nohou a uzavřenou helmu. V první fázi boje bojoval s dřevcem a štítem. Po prvním střetu, kdy došlo buďto ke zlomení kopí, nebo již byl nepřítel na dosah, přešel na boj mečem.

Na pomyslné druhé příčce stál jeho zástupce (kapitán, seržant), který velel v případě zranění či zabití pána, a kterému byli ostatní družiníci poddáni. Z tohoto důvodu se také zúčastňoval porad velitelů po boku svého pána.

Armiger: Tato skupina tvořila přechod mezi lehkooděnci a rytířem v plné zbroji. Jejich role v družině pána byla naprosto zásadní, neboť v boji byli hlavní údernou silou jejich pána. V minulosti tito dobře vyzbrojení a vystrojení neurození družiníci byli vlastně jízdní s patřičnou výzbrojí a výstrojí. Měl by mít jezdecký štít ve tvaru sférického trojúhelníka a dobrou ochranu těla. Bojovat může dřevcem i mečem či jinou poboční zbraní v kombinaci se štítem. Může avšak nemusí být kompletní těžkooděncem s kovovou ochranou horní poloviny těla. Přilbu mohl mít otevřenou (lebka, klobouk) nebo zavřenou.

Lehkooděnec: Nejpočetnější část družiny drobných šlechticů, často oděni pouze do prošívané zbroje a železného klobouku či lebky. Pokud nosili ochranu krku, tak nejspíše pouze prošívanou. Jejich hlavní zbraní byly dřevce, nejčastěji kopí ne kratší než 2,5 metru,  nebo bojovali jako střelci. Ve větším měřítku již byly rozšířeny kuše, i když jsou v českém prostředí v tomto období doloženy i luky. Hlavní zbraní lehkooděnce mohla být i kůsa/sudlice či sekera na dlouhém toporu. Sekundární zbraní pak mohla být sekera, sekáč či dlouhý nůž. Lehkooděnci v našem prostředí nepoužívali velké štíty, nýbrž maximálně puklíře, tedy pěstní štítky. Úkolem takto oděného pěšáka byla především strážní služba a velmi důležití byli při obléhání a to na obou stranách hradeb.

 

Ženy: Součástí každé družiny jsou i ženy. Ať urozené či neurozené také mají své povinnosti a vyhrazené činnosti v rámci družiny. Důležitými jsou okolnosti, neboť byl rozdíl mezi prací ženy na sídle svého lenního pána nebo v průběhu polního tažení. Do všeho ještě zasahovalo společenské postavení ženy, urozená dáma přeci jen nepřipravovala krmi pro celou družinu svého chotě. Neurozené či sociálně níže postavené ženy se starají především o přípravu hostiny, a to jak pro stůl urozených, tak pro stůl ostatních družiníků pána, dále o pravidelné dodávky vody, bez kterých by vojáci v poli za letního slunce padali jak přezrálé hrušky, a vůbec o chod zázemí družiny. Bez nich by to zkrátka také nešlo.